Přátelé

I když poezie není moje silná stránka, dostala sem se teď k jedné básničce, která mi trošku připomněla to, co si poslední dobou moc uvědomuju:

Nehledej života nové dějství
ohlédni se za sebe, na přátelství.
Přítel, to nejcennější co máš,
klidně zaň do ohně ruku dáš.

Teď všach chvíli sleduj ještě
jak milosrdné kapky deště
krásných slov a tajných přání,
hladí tvoje srdce do svítání.

Važ si každého jejich citu.
Až budeš číst si tuhle větu,
vzpomeň si na chvíli krásnou
dříve, než ti hvězdy zhasnou.

Nepřehlížej jejich rady.
Najdi v nich tvůj poklesek,
pak vypěstuješ svěží sady
jak první jarní paprsek.

Nevim, jestli dřív mě to nenapadlo, nebo mi to jen přišlo samozřejmý, ale čím dál víc mi dochází, jaký mám štěstí, když mám kolem sebe lidi, který můžu nazvat přátelé.

A není to o tom vidět se s někým denně a říkat si, jaký sme úžasný kamarádi , ale jsou to i lidi, který vidim jen občas, i proto si každého setkání moc vážim. Nejsou se mnou denně, ale i přesto mi od nich příjde SMSka ve chvíli, kdy to potřebuju. Dovedou potěšit maličkostí. Dovedou pochopit mé problémy. Tolerujeme se v našich odlišnostech - nikdo prostě nejsme stejný:-)!

A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.......... 

Ale to by nemělo smysl, myslím, že většina chápete, co tím myslím.

Uvědomila sem si taky, jak málo se za ně, i za všechny lidi v mém okolí modlim - ale to se dá naštěstí napravit:-)!

A proto taky chci všem popřát, ať si vážíme svých přátel a nezapomeneme jim poděkovat za všechno, co pro nás dělají!!!

Je to naše velký bohatství...... 

Nojo, je vidět, na co (koho) myslím o zkouškovém;-).....