Víkend plný radosti

Shrnutí svých prázdnin plánuju dopsat až za pár týdnů, ale to, co jsem zažila tento víkend prostě chci nějak sepsat dřív, a důkladnějc....

V pátek končil náhradní zkouškový týden, a mě čekal zápočet z klavíru, kvůli kterýmu mě mohli i vyhodit. Přes prázdniny jsem ale fakt poctivě cvičila, a najednou, což je u mě překvapivé, jsem neměla takový strach, jako jindy, byla jsem překvapivě klidná. Když jsem ale na místě zjistila, že skladby nepřehraju jen své učitelce, ale i panu vedoucímu katedry, asi si dovedete představit, jak se mi ruce rozklepaly.... Přesto jsem to nevzdala, a začla hrát....Chybek bylo dost, oni ty klepající ruce....není to sranda.... Když mi pak ale po delším proslovu paní učitelka oznámila, že mě dál samozřejmě pustí, úplně mě to dostalo, i slzy se objevily, a  já byla ráda, že naše katedra sídlí v Novém Adalbertinu, kde hned o patro výš je kaple, kam sem hned zamířila....

No, a  pak už jsem jen omámená radostí vylítla ven do slunečnýho dne.... A po delší době sem měla pravou, upřímnou radost..... Upřímně, nebyla sranda odmítnout několik pozvání na panáka :-), ale mně došlo, že za pár hodin chci vyrazit do Letovic na festival, a budu řídit.....

A tak sem si malinko odpočinula, najedla se, a navečer jsme s bráchou vyrazili..... A já se tam vážně moc těšila, spadla ze mě tíha školy..... a to jsem ještě nevěděla, co mě čeká....

Nevím, jak to říct, ale Gen rosso jsou dlouhodobě moje slabost. Vlastně to teď v dubnu bude 10 let, kdy jsem slavila svý dvanáctiny v Itálii a shodou náhod se zúčastnila neoficiální předpremiéry muzikálu Streetlight. No a pak se to se mnou jen vezlo :-)! Kdykoliv byla příležitost je někde vidět, byla sem tam.....

Takže i s Letovicemi sem počítala. Dojeli sme chvíli před koncertem, prohlídli si areál koupaliště, pozdravili se se známými, a už to začalo.....

Příběh, který má myšlenku, a který dokáže oslovit....Skvělá atmosféra, přispění 200 dětí z 4 zemí, keří byli v Letovicích už od začátku týdne, a secvičovali ve workshopech svá yvstoupení v rámci projektu Silní bez násilí.... Do toho skvělý hudební umění, všechno klape, jak má, na podiu to všechny evidentně baví....No, ono se to prostě popisuje blbě..... Ale nebyla bych to já, abych zas většinu muzikálu neproseděla přímo před podiem, a nesnažila se něco vyfotit......Ikdyž to bylo perný, protože ten foťák sem měla v ruce poprvý :-)!

Po skončení další hovory, známý lidi, pozdravy se členy Gen rosso..... A většina lidí šla spát, a já ještě s pár skvělejma lidma malinko slavila :-)!

Po pár hodinách spánku v našem malém autíčku (venku pršelo) sem byla vzbuzena kluky, že jedem na zámek....No tak jo :-)! Zde se konal závěrečný feedback workshopů, což se mě bohužel netýkalo, a tak sem malinko dospávala v autě :-)! Jenže pak nastala ta chvíle - sednout do auta a vyrazit za busem Gen rosso......ano, s nimi na oběd!!!! Naprosto jedinečná příležitost pro pár lidí.... A když se vedle mě usadili Dennis a Beni, a kolem další.....Člověk s nimi moh komunikovat, bavit se, vidět, jak se k sobě chovali, jak se chovali k nám,  jak nám nalejvali polívku.....Prostě to byl jedinečnej zážitek..... Po obědě byl v místní vesničce běh na 10 km, a ani někteří členové gen rosso neváhali a šli do toho taky. Takže Vísecká desítka byla i s mezinárodní účastí:-)! Já jsem se mezitím otočila do Letovic, ale když dobíhali, byla jsem zas zpátky, a tak znám i výsledky - jeden ital obsadil dokonce 4. místo ze všech!

Po podvečerní mši jsme se ale vydali už opravdu na festival - ten běžel už celé odpoledne. Stihli jsme konec Nuck Chorris gangu, který mi asi úplně nesed....Ale pak přišel na řadu Jirka Schmitzer, kterýho sem naživo ještě neslyšela, a bylo to výborný, a vše pozvolna přesedlalo v Bratry Ebeny - jejíchž koncert je pro mě zážitkem pokaždý. Tentokrát ale navíc překvapili úžasným rýmovaným úpředstavením členů kapely! A večer parádně zakončili Sto zvířat......netřeba komentovat:-)! Celou tu dobu se ale po areálu pohybovali Gen rosso, a ikdyž to byli všechny kapely český, líbilo se jim to..... A ono zapařit si na Sto zvířat s nima, to je jedinečný :-)!

Po další kratší noci v autě (tentokrát byla dost zima) jsem opět vstala, dojela pro ségru a kmotřenku, a měli jsme ještě možnost pozorovat, jak se rozkládá ta ohromná konstrukce podia, a v klidu se rozloučit, protože Gen rosso měli konečně čas i na kus řeči :-)!Ale pak už bylo potřeba jet.....

A tak skončil tenhle víkend.....kterej byl pro mě tolik jinej, než ty ostatní.....a dal mi tolik radosti... a nadšení..... a sil....Prostě byl celej naprosto skvělej, a já sem se o tu radost musela podělit :-)!

A nutno dodat, že jsem při něm myslela i na všcehny lidi, na který se snažím v modlitbách myslet..... a že jich není málo....... a tak doufám, že i na ně se aspoň mailnko přenesla moje radost a mimořádná spokojenost!

A díky moc všem, který sme tam mohla potkat, popovídat, nebo jen pozdravit, usmát se....bylo to pro mě důležitý....a díky za modlitby za můj zápočet!!!

A na závěr při dávám dvě krátký nekvalitní videa, snad více dokreslující atmosféru muzikálu.....